The Missing (Ztracené) - James Horner

The Missing (Ztracené) byl pokus Rona Howarda o western křížený s temným thrillerem odehrávajícím se na konci 19. století v Novém Mexiku, kdy je dcera Cate Blanchett unesena. Ta se při pátrání musí spolehnout na pomoc svého otce (Tommy Lee Jones), se kterým nemá zrovna ideální vztahy. Sice jsem film viděl před slušnou řádkou let, ale rozhodně nešlo o tak špatné pokoukání. Slušnou atmosféru a herecké výkony bohužel sráží zbytečná délka. Na druhou stranu se film mohl opřít o další vynikající soundtrack Jamese Hornera, který vedle Camerona často spolupracoval právě s Ronem Howardem. Zde opět ukázal, že jeho nejsilnější stránkou je komponování pro etnicky zaměřené drama (historie). Horner zde zůstává věrný etnickým požadavkům amerického Jihozápadu, ale dokáže rozpoutat plně orchestrální strukturu známou především z Legendy o vášni. To ho sice opět sráží v originalitě, ale zároveň znova přináší podmanivý soundtrack nabitý emocemi a epikou.

Od Willow Horner často využívá svůj oblíbený nástroj, flétnu shakuhachi. Celkově jsou dřevěné a perkusní nástroje alfou a omegou celého soundtracku. Pomáhají s přehledem dotvořit svět, který Ron Howard buduje. Oproti Legendě je přesto hudba k The Missing temnější bez nějakého okatého romantismu. Využívá smíšené sbory jak v minimální, tak v epické rovině. Často jde o indiánskou tématiku. Témata jsou plně zavedena ve třetí skladbě pod názvem "Dawn to Dusk; The Riderless Horse". Umístění témat a jejich délka je opět vynikající s dostatečným prostorem pro jejich vývoj. Využívají všechny stejné podpůrné techniky, které Horner za ty roky budoval a nadále je zdokonaloval. Právě neoriginalita je tou jedinou slabinou v celkovém hodnocení. Taková skladba "The Long Ride Home" se v kovových zvucích a smyčcovém zabarvení podobá Vetřelcům. Nejpozoruhodnějším prvkem nahrávky je využití kovové skládací židle při vytváření zvuku. Elektronické zvukové efekty jsou zavedeny velice mírně a decentně, aby to nepůsobilo rušivě. Organický zvuk flétny shakuhachi vždy poslouží jako zajímavé zpestření vedle fantasticky řezaných houslí ("Kayitah's Death - The Soaring Hawk"), která ve druhé polovině alba supluje vytí vlka.

The Missing je důkaz toho, že Horner byl nejlepší v momentech, kdy psal pro celý orchestr než pro sólisty. Celé tohle melodramatické hudební dílo má úctyhodný náboj, kterému byste měli věnovat velkou pozornost. Je škoda, že Akademie ignorovala kvalitu a nominaci na Oscara věnovala horším produktům. Vzhledem k opakování tematického vývoje se ale nachází vysvětlení toho, proč tomu tak bylo. Jinak není co vyčítat a The Missing po právu patří k tomu nejlepšímu, co Horner za svou kariéru vyprodukoval. Škoda, že po nedávné havárii se už nemůžeme těšit na další soundtrack. Jeho odchod z hudební scény je velkou ztrátou pro filmový hudební svět. Řadil se k velikánům a byl to právě on, kdo filmovou hudbu dokázal prodat davům, aniž by musel intelektuálně slevit a podbízet se. 

Vydavatel: Sony Classical

Datum vydání: 18. listopadu 2003

Složil: James Horner

Orchestr řídil:James Horner

Nahrál:

Formát: CD, Digitál

1.	New Mexico, 1885	2:27
2.	The Stranger	3:51
3.	Dawn To Dusk: The Riderless Horse	4:23
4.	A Dark And Restless Wind	3:18
5.	The Search Begins	2:16
6.	Lilly's Fate Is In These Hands	6:43
7.	The Brujo's Storm - A Loss Of Innocence	8:30
8.	Setting The Trap - Staying One Step Ahead...	3:55
9.	A Curse Of Ghosts	4:43
10.	A Rescue Is Planned	6:18
11.	Kayitah's Death - The Soaring Hawk	4:25
12.	Rescue And Breakout	3:23
13.	Profound Loss	3:23
14.	An Insurmountable Hurdle	3:45
15.	The Long Ride Home	16:13

Celkový čas: 77:35

9,5/10

Read more »

Cesta na tajuplný ostrov (Journey 2: The Mysterious Island) - Andrew Lockington

Nenáročná fantasy báchorka jménem Cesta do středu Země se stala nečekaným hitem roku 2008. Pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat a o čtyři roky později připlulo pod názvem Cesta na tajuplný ostrov (Journey 2: The Mysterious Island). Sice se jedná o přímé pokračování těžící z Verna, Stevensona (Ostrov pokladů) nebo ze Swifta (Gulliverovy cesty), ale z herců nám tu zůstal jen mladý Josh Hutcherson (Hunger Games). Toho doplnil čím dál populárnější Dwayne Johnson jinak známý jako The Rock. Dějově není o co stát. Jde o klasickou záchrannou akci na skrytém ostrově uprostřed oceánu, kde parta okolo Hutchersona ztroskotá díky tornádům a musí bojovat proti přerostlým zvířátkům. Jak u jedničky, tak i zde hraje prim 3D, které bylo celkem povedené a to patřím mezi lidi, kteří se mu v kině vyhýbají, a nic na tom měnit nehodlám, pokud tedy nebude v HFR. Velkým plusem vyloženě průměrného filmu je především a hlavně hudba. Stejně jako u dílu předchozího i zde se o ni postaral Andrew Lockington.

Už Cesta do středu Země stála hudebně za to, ale především zde se Lockington vyšvihl ke svému nejlepšímu výkonu. Minimálně z těch, co jsem od něho slyšel. Jako mladý skladatel z Kanady se dostal do povědomí právě u Cesty do středu Země. Do té doby sloužil jako orchestrátor Mychaelu Dannovi, který nedávno získal Oscara a Zlatý Glóbus za Life of Pi. Jde o staršího bratra Jeffa Danny (Continuum). Bohužel ani ono zábavné album k prvnímu dílu nevedlo k tomu, že by se hrnuly zakázky. Lockington vydržel u série, kde se projevil jeho talent pro akční žánr s chytrou výstavbou na úrovni Briana Tylera nebo Alana Silvestriho (Mumie se vrací). Pro druhou Cestu zvolil podobné aranžmá, kdy ponechal hlavní téma dávající pocit kontinuity. Soundtrack je poměrně často orchestrálně dravý s epickým rozsahem a fantazií. Lockington přidal na sborech, hlasech, přidal vrstvy, syntezátory, exotické perkuse, které pochytil při měsíčním trávení „dovolené“ na Papui - Nové Guinevy. Synťáky využil podobným způsobem, jako to dělával Basil Poledouris. Vokály zase připomínají práci Johna Newton Howarda stejně jako klavírní pasáže.

Vedle hlavního motivu si pro posluchače připravil hned několik nových, které úspěšně zapracoval do celkového konceptu a nabídl posluchačům mnohem ucelenější poslech než dříve. Přitom témata dokáží být soběstačná a hlavně přitažlivá. Mistrně využívá kontrapunkt k novým myšlenkám. Řekněme, že první Cesta je solidní osmička, tak zde musím jít o něco výš. Celé je to skvěle vystavěné s nečekanými dvěma příspěvky od samotného Dwayna Johnsona. Sice se soundtrack tváří nabubřele, přesto bych si troufl tvrdit, že je to záměr. Nemám ani tak co vytknout. Lockington napsal skvělý soundtrack, k čemuž určitě nemalou měrou pomohl i orchestrátor Nicholas Dodd. Epické, akční, strhující, někdy dojemné, přesto po celou dobu zábavné. Škoda takové hudby pro tento film. Stejný případ jako mnohokrát dříve v historii. John Debney by mohl povídat.

Vydavatel: WaterTower Music

Datum vydání: 7. února 2012

Složil: Andrew Lockington

Orchestr řídil: Nicholas Dodd

Nahrál:

Formát: CD

ukázka z OST

1.	Vernian's Believe	2:53
2.	The Attic	4:11
3.	Helicopter Crash	2:13
4.	Island Reveal	3:38
5.	Lizard Chase	2:44
6.	The Treehouse	4:55
7.	Discovering Atlantis	5:31
8.	Who's Up For An Adventure?	2:14
9.	Gold Dust	2:39
10.	Bee Chase	5:33
11.	What A Wonderful World (Dwayne Johnson)	2:18
12.	Campfire	1:47
13.	The Swamp	2:41
14.	Trident Cliffs	2:33
15.	Finding the Nautilus	3:08
16.	Let's Power This Thing Up	3:08
17.	The Nautilus Escape	5:03
18.	Sena's Birthday	2:28
19.	Mysterious Island Main Titles	3:22
20.	What A Wonderful World (End Credits) (Dwayne Johnson)

Celkový čas: 65:42

9,5/10

Read more »

Jurský svět (Jurassic World) - filmová recenze

Kdo by si i dnes nepamatoval Spielbergův flak Jurský park a následné pokračování. Uběhlo dvaadvacet let od jedničky a máme tu čtvrté pokračování s dinosaury na původním ostrově Isla Nublar. Tentokrát už park funguje na plné obrátky, denně ho navštíví dobrých dvacet tisíc lidí, kteří jsou ochotni za oživlé atrakce zaplatit majlant. Středobodem příběhu jsou čtyři postavy – dva bratři, jejich teta, která má dohled nad parkem a bývalý voják v podání Chrise Pratta. Korporace stojící za zprovozněným parkem chce zvýšit svou návštěvnost, tudíž zisk, a proto se rozhodne k netradičnímu kroku – nechá vzniknout genetickému kříženci jménem Indominus Rex složeného z několika druhů dinosaurů a zvířat jako celku, jenž přesahuje inteligenční koeficient většiny Američinů. Samozřejmě se chytrostí dostává ze svého výběhu a začne likvidovat vše, co mu přijde pod zuby. Jako vedlejší efekt jeho útěku je vypuštění dalších dinosaurů do okolí, jenž začnou svůj apetit rozšiřovat o návštěvníky.

Především třetí díl dokázal sérii slušně pošramotit pověst, takže ten čtvrtý měl hodně co napravovat a mohu s klidným svědomím říct, že i přes některé věci, se mu to povedlo. Předem začnu se zápory. Tím prvním je rozhodně triková stránka. Pamatují si někteří s vás ještě onen wow efekt z jedničky a částečně z dvojky? Tak tady na něho nečekejte. Tvůrci v čele s režisérem vsadili čistě na digitální atrakce. Zapomeňte na animatroniku a ruční práci. Podle toho to taky dopadlo. S výjimkou Indomina jsou dinosauři vyrenderovaní průměrně a Tyrannosaurus v závěru vyloženě odpudivě. Schválně si zkuste přehrát útok na vozidla z jedničky nebo ten na přívěs z dvojky. Co do působivosti se prostě současný díl nedokáže v jednotlivostech těm prvním dvěma přiblížit. Scéna ve stanu s T-Rexovou hlavou ze Ztraceného světa je působivá právě díky využití animatronické loutky. Ne, že by Jurský svět postrádal kvalitní scény, rozhodně je má a hned několik, ale kazí to onen digifest. Stále nechápu, proč se dává takový prostor CGI, které samo o sobě nikde nefunguje. Triková stránka je tedy dost rozporuplná.

Co mě dále nakrklo, tak posledních přibližně dvacet minut. V Hollywoodu zažívají tvůrčí krizi už řádku let a ty poslední roky to jen narůstá. Vedle všemožných remaků, restartů, pokračování atd. se dostává i na totální přepálenost, kdy z nás tvůrci dělají opravdu jen spotřební masu bez mozku. Někde se to dá přehlédnout a někde vám to kazí jinak pozitivní dojem z filmu. To je případ i Jurského světa. Proti domestikovaným raptorům jsem v první polovině nic neměl, působilo to logicky, ale v závěru už to bylo spíše komické. Stejně jako zpomalený útěk na podpatcích před T-Rexem. Právě v tomhle jede i neobjevný scénář, který vrší jedno klišé za druhým bez jakékoli invence ve vyprávění. Vše jede podle známého mustru a vy si jen můžete odškrtávat. Proto ani nepovažuji za spoiler, když napíšu, že Indominus na konci zemře poměrně symbolickou smrtí – příroda zabije lidský výtvor. Tuhle myšlenku vlastně sledujeme už od prvního dílu.

Nyní k pozitivům. Zde není co namítat. Výhrou je určitě casting Chrise Pratta do role bývalého vojáka a nyní „cvičitele“ raptorů Owena Gradyho. Těžko šlo najít kvalitnější náhradu za Sama Neilla jako Alana Granta. Vedle něho figuruje (úmyslně) otravná Bryce Dallas Howard jako vedoucí manažerka parku. Vedle ní stojí za řeč ještě její dva synovci, kdy především ten starší je na pěst a kopíruje charakter Cruisova syna z Války světů (rozuměj rozmazlený fracek). Vincent D’Onofrio zažívá letos herecké zmrtvýchvstání a stejně jako v seriálovém Daredevilovi i zde si střihl zápornou roli.

Akční scény jsou taktéž dobře natočeny, kdy vede ta ve voliéře, zabití Ankylosaura Indominem nebo krmení Mosasaura. Celkově je představení Indomina postupné a povedené. Tenhle inteligentní stroj na zabíjení se povedl a někdo by mohl zmínit, že má v sobě i částečný gen člověka lovícího dnes jen pro zábavu. Tvůrci nám v úvodu opět nenápadně podsouvají názor, že dinosauři jsou příbuznými ptáků viz záběr na ptačí nohu. Stejně tak se skvěle pracuje s odkazy na Jurský park, jenž jsou nenucené a přirozené, od hudby až po výpravu. V tomhle tedy taktéž palec nahoru.

Původně jsem chtěl jít s hodnocením výš, ale ten závěr mi zanechal v ústech podivnou a zbytečnou pachuť, stejně jako nevyrovnaná technická stránka. Je to škoda, protože jako nastartování značky to funguje bezvadně se slušným a vygradovaným spádem. Za zmínku stojí i hudba Michaela Giacchina, která je při samostatném poslechu na nosičích lepší. Ve filmu jsem ji bohužel příliš neregistroval, až na Williamsův klasický motiv. I Don Davis se pod třetím dílem podepsal výrazněji než Giacchino. Shrnuto podtrženo. Jurský svět rozhodně stojí za návštěvu kina, a kdo přehlídne trikové haprování nebo některé události v závěru, tak se bude bavit. Pomáhá tomu i výborný humor s přesným načasováním. Já se rozhodně nenudil a to se počítá. Uvidíme, kam se posune další pokračování, na kterém se určitě už pracuje. Nebál bych se šlápnou o trochu více na plyn (chápu, že jde především o rodinnou podívanou) s nějakým tím survivalem. Série mi totiž svým směřování připomíná reinkarnaci Planety opic, kdy lidstvo nahradí opice/dinosauři...

+ akční scény, Chris Pratt, odkazy/nostalgie, Indominus Rex
- triková nevyrovnanost (T-Rex v závěru je opravdu hnus), klišé, zbytečně přepálený závěr

7/10

Read more »

Speciál: Svět Jurského parku

Už je to dobrých čtrnáct let od premiéry posledního Jurského parku a dvaadvacet od prvního. Letos opět navštívíme majestátně vyhlížející vyhynulé tvory v pokračování pod názvem Jurský svět, který funguje nejen jako pokračování stále populární značky, ale také jako jakýsi restart. Psal se rok 1990 a studio Universal koupilo román od spisovatele Michaela Crichtona ještě před jeho zveřejněním. Kniha samotná byla úspěšná, ale skutečný humbuk přišel až s příchodem filmové verze, která zlomila nejeden rekord a zavedla dinosauří mánii. Po obřím úspěchu v revolučním kabátku se natočily ještě další dvě pokračování s letošním nově vzniknuvším přírůstkem. Ty už se setkali s rozporuplným přijetím, jak u kritiky, tak u diváků. 12. června má premiéru Jurský svět a uvidíme, zda napraví pošramocenou reputaci, nebo naplno pohřbí tuhle oblíbenou sérii. Steven Spielberg, který od třetího dílu přenechal režii jiným a soustředil se čistě na produkování, by určitě uvítal další výnosnou sérii po Transformers.

Steven Spielberg se o románu dozvěděl v roce 1989, přičemž o práva usilovala další studia v čele s Warnery (Tim Burton), Columbia Pictures (Richard Donner) nebo Foxové s Joe Dantem. Vedle 1,5 milionů dolarů vyplatil vítězný Universal Crichtonovi dalších půl milionů za možnost upravit si předlohu dle svých představ. Pro Universal to byl velký risk, protože měl finanční problémy a tohle byla jedna z posledních možností, jak uniknout hrobníkovi z lopaty. Podobně na tom byl například Marvel a podívejme, kam dokráčel. V roce 1990 tedy odklepl Universal natáčení s tím, že o režii se postará Spielberg. Původně Crichton svůj román koncipoval z pohledu malého chlapce, který navštívil park založený na klonování z DNA pterosaura. Spisovatel byl ale následně nucen knihu přepsat z kritických reakcí do dospělejší noty. Po více jak dvou letech pre-produkce se 24. srpna 1992 začalo natáčet na Hawaii jako ideálním místě pro ostrov Isla Nublar, kde se děj odehrává. Během natáčení se přes ostrov přehnal hurikán, díky čemuž se dostali tvůrci den do skluzu. Některé záběry z hurikánu se dostaly přímo do filmu.

9. června 1993 měl první díl světovou premiéru, aby se následně 11. června dostal k veřejnosti. Přijetí bylo nadšené především po technické stránce, která brala dech a i dnes si rozhodně ostudu neudělá. Asi nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že Jurský park vypadá lépe (a uvěřitelněji) než většina dnešních digitálních patlanin. Právě v oblasti digitální technologie byl film revoluční a nahradil klasickou stop motion animaci. Přesto se ruční práce stala základem pro celou práci na Jurském parku, kde se těžilo ze zkušeností Phila Pippetta ohledně pohybů dinosaurů nebo fantastických animatronických modelů z dílny Stana Winstona. Počítačová tvorba ILM (Dennis Muren a spol.) už byla jakási třešnička na dortu při spojení starého a novátorského postupu. Dnes je Jurský park považován za trikový milník. A proč vypadá stále tak dobře? Díky střídmému využití trikové technologie a především té digitální, která není samoúčelně mlácená divákovi o hlavu, přesto dokáže nadchnout i po letech. Vždyť triky zabírají celkově přibližně šest minut z jinak dvou hodinového filmu.

Kritika se točila snad jen kolem zjednodušeného a osekaného děje a vývoje postav. To už je ale na každém, co mu vyhovuje. Líbí se mi Crichtonův román stejně jako samotný film. Spielberg si ponechal kostru s miliardářem Johnem Hammondem (Richard Attenborough), jenž investuje do vzniku ostrova s dinosaury, jenž jsou geneticky klonovaní a udržováni v jakémsi druhu ZOO. Po bouři a vypnutí elektřiny se zvířata dostanou ven a následně zabijí několik postav při zkušební projížďce. Fanoušci si oblíbili především archeologa Alana Granta v podání charismatického Sama Neila. Dodnes je to pro něho stěžejní a nejslavnější role, ke které se vrátil i v budoucnu. Jurský park se v tržbách stal nejúspěšnějším filmem historie, když vystřídal na první příčce jiný Spielbergův film a to E. T. Mimozemšťana. 914 milionů dolarů by bylo i dnes skvělý výsledek natož v roce 1993. Při obnovené premiéře v roce 2012 si připsal další miliony a dostal se tak přes miliardu, kterou zatím pokořilo na dvacet filmů. To si rozhodně zaslouží obdiv i bez započítání inflace. Vlastně, dodnes jde o komerčně nejúspěšnější film Stevena Spielberga, pro něhož byl onen rok tím nejlepším v kariéře – vedle Jurského parku sklidil obdiv a hromadu cen i za Schindlerův seznam. 

Název: Jurassic Park 
Premiéra: 11. června 1993 
Studio: Universal Pictures, Amblin Entertainment 
Režie: Steven Spielberg 
Scénář: Michael Crichton 
Hudba: John Williams 
Herci: Sam Neill, Jeff Goldblum, Laura Dern, Richard Attenborough, Samuel L. Jackson, B. D. Wong, Martin Ferrero, Ariana Richards, Jospeh Mazzello 
Délka: 127 minut 
Tržby v USA: 402 milionů 
Celkové tržby: 1, 029 miliardy 
Tržby v USA (inflace): 746 milionů 
Rozpočet: 63 milionů 
Oskar: 3 (zvuk, střih zvuku, efekty)

Po královském tažení kiny fanoušci tlačili Crichtona do pokračování, ale ten se tomu vyhýbal. Až právě Spielberg měl dostatečnou moc a na jeho volání po pokračování odpověděl spisovatel románem pod názvem Ztracený svět: Jurský park. Snímek během premiéry zbořil hned několik rekordů, jenže v celkových číslech za jedničkou zaostal. Pomohly tomu rozporuplné recenze kritizující opět vývoj postav, změnu oproti předloze atd. Dost se na tom podepsala i změna v podání, kdy pokračování bylo podstatně temnější – jak obrazově, tak hudebně. John Williams pro první díl složil pompéznější a svůj klasičtější soundtrack, kdy se ústřední téma stalo stejně slavným jako to například z Indiany Jonese. U dvojky zvolil temnější partitury se silnými perkusemi atakující hororový žánr. V některých částech hudba připomíná Silvestriho džungli v Predátorovi.

Příběh se odehrává na druhém ostrově Isla Sorna, kde hlavní korporace In Gen stojící za vytvořením Jurského parku, chová dinosaury do věku, kdy jsou připraveni k převozu na Isla Nublar. Ten byl zničen a opuštěn, proto se In Gen rozhodne po čtyřech letech zvířata dostat z Isla Sorna na pevninu, kde by měla vyrůst „klasická“ ZOO. Tentokrát se hlavní postavou stává matematik Ian Malcolm (Jeff Goldblum), který má své zkušenosti s dinosaury už z jedničky. Pokud nepočítám děti, tak s Johnem Hammondem jde o jedinou navrátivší postavu z Jurského parku. Miliardář se ho snaží přemluvit, aby vedl expedici na druhý ostrov s dalšími vědci a zabránili jejich převozu na pevninu. Postupně se z toho stává záchranná operace, kdy je jak jeho tým, tak i ten s lovci postupně likvidován v nově nalezeném ztraceném světě.

Ztracený svět je jeden z těch nedoceněných filmů, který staví na dobovém nepochopení. Spielberg se v něm utrhl ze řetězu a nabízí mnohem intenzivnější zážitek prošpikovaný jak humorem, tak strhující akcí. Taková scéna s kamionem nad propastí je vzorová pro ostatní filmové tvůrce. Osobně mám druhý díl ze všech nejraději. Právě díky třetímu dílu se ukazuje, jakou nadstavbu dával Spielberg celé sérii. Na dvojce spolupracoval vesměs se stejným týmem jako u dílu předchozího, snad jen změnil kameramana, kdy Deana Cundeye nahradil oskarový Janusz Kamiński. Triky, střih nebo hudba zůstala ve stejných rukou jako minule. Celkovově rozporuplné přijetí potvrzují i různé filmové nominace – od těch pozitivních, až po ty negativní (nominace na Zlatou malinu za nejhorší pokračování nebo scénář - ona kritika změn oproti předloze).

Scénář vznikal ve stejném roce, kdy měla být vydána předloha, tedy v roce 1995. Nápady pro něj připravoval Spielberg a scénárista Koepp. Je zajímavé, že už v té době byl pro režii zvažován Joe Johnson (Jumanji), ale odmítl. K režii usedl až u třetího dílu. Šéf výpravy Rick Carter odjel do Karibiku, na Nový Zéland a do Střední Ameriky, aby nastudoval místní lokace zvažované pro natáčení, které začalo 5. září 1996. Konec se sice odehrává v San Diegu, ale ten má filmu pouze jedinou scénu – přelet vrtulníku nad molem směrem k městu, zbytek se točil v Burbanku v Kalifornii. Je zajímavostí, že útok Tyranosaura v San Diegu byl nápadem Spielberga jako odkaz na Doylův Ztracený svět z roku 1925. Těch odkazů je tam podstatně více stejně jako na původního King Konga (1933) – název lodi převážející Tyranosaura nebo jeho slavné podrbání za „uchem“.

Další zajímavost připadá k hlavnímu poradci přes vyhynulé druhy Jacku Hornerovi, který sloužil jako poradce už v Jurském parku. Ten si přál scénu, kdy T-Rex sežere v jeskyni pod vodopádem postavu Burka. Ten se podobá Hornerovu soupeři na poli archeologie Robertu Bakkerovi. Ano, narážka na něj byla už v jedničce. Scéna se překvapivě Bakkerovi líbila a vzkázal Hornerovi: „Vidíš, říkal jsem, že T-Rex je lovec!“

Snímek patřil k těm nejočekávanějším vůbec a podle toho vypadaly i tržby. Premiéra proběhla 23. května 1997, kdy si film urval rekordních 72 milionů dolarů za víkend, 92 milionů během čtyř dnů, což mluví za vše. Přesto šlo o zklamání, protože se čekalo, že film půjde přes miliardu. Celkově se stal ale druhým nejúspěšnějším filmem roku 1997 hned za fenomenálním Titanicem.

Název: The Lost World: Jurassic Park 
Premiéra: 23. května 1997 
Studio: Universal Pictures, Amblin Entertainment
Režie: Steven Spielberg 
Scénář: David Koepp 
Hudba: John Williams 
Herci: Jeff Goldblum, Richard Attenborough, Julianne Moore, Ariana Richards, Jospeh Mazzello, Pete Postlethwaite 
Délka: 129 minut 
Tržby v USA: 229 milionů 
Celkové tržby: 618 milionů 
Tržby v USA (inflace): 405 milionů 
Rozpočet: 73 milionů  
Oskar: 1 nominace (efekty)

Díky novinářské i své vlastní kritice nakonec Spielberg upustil od režie třetího dílu a svěřil ji svému chráněnci Joe Johnsonovi. Trojka je považována z hlediska kvality za nejhorší díl série a přeměnila se v čistokrevnou akční šarádu bez zajímavých postav vyjma navrátivšího Alana Granta (Sam Neill). Jedinou zajímavostí se tak stal skvělý Spinosaurus, který nahradil Tyranosaura jako hlavního záporáka. Změnu doznali i velociraptoři, kteří nyní díky genetickým úpravám získali i vyšší inteligenci. Film měl premiéru 18. července 2001, kdy každý díl dělily čtyři roky.

Po událostech ve Ztraceném světě se dostaly oba ostrovy do karantény a zvířata tam byla ponechána volně. Vše se změní při ztrátě chlapce na ostrově, kdy se ho snaží jeho rodiče následně najít. K tomu si nedobrovolně vezmou i Alana Granta a přistanou na Isla Sorně pod falešnou záminkou. Schéma z dvojky o záchraně se opět vytahuje, akorát v mnohem hloupějším podání, což je škoda, protože některé změny rozhodně mají co do sebe. Například Don Davis na pozici skladatele, kterého doporučil sám Williams, jenž měl v té době plno starostí s A. I. Umělá inteligence. Davis složil jeden ze svých nejlepších soundtracků a nejde říci, že by nějak výrazně zaostával za Johnem Williamsem. Od něho akorát převzal hlavní motiv, zbytek je jeho původní hudba.

Filmové studio Universal oznámilo třetí díl 29. června 1998 s tím, že Spielberg se tentokrát postará jen o produkci. Michael Crichton měl přitom se Spielbergem spolupracovat na ději a nových postavách. Craig Rosenberg začátkem června roku 1999 dopsal první verzi scénáře a v srpnu, téhož roku, získal režii Joe Johnson. Studio počítalo, že s natáčením se začne začátkem roku 2000. Děj se měl točit kolem uniklého pteradonta, který zabíjí na pevnině. K vyšetřování měl být přizván Alan Grant. To se mělo odehrávat paralelně jak na ostrově, tak na pevnině. Pro tuhle verzi se dokonce postavily i kulisy, kostýmy a rekvizity. Koncem února 2000 se mělo rozběhnout natáčení ve Fiordland na Novém Zélandu, kde bylo původně naplánováno natáčení Ztraceného světa. Pět týdnů před natáčením nakonec Spielberg a Johnson scénář odmítli, přičemž bylo vynaloženo už 18 milionů dolarů. V červenci 2000 se tedy začal scénář přepisovat a natáčení samotné se rozjelo až 30. srpna. Do scénáře se připsaly i některé scény z knižní předlohy prvních dvou dílů – voliéra nebo člun.

Steven Spielberg a Joe Johnson

Snímek si odbyl premiéru 18. července 2001 při ještě horším přijetí diváky i kritikou, čemuž odpovídá i skóre na rottenech (49%) nebo metacritic (42%/100%). Tržby byly taktéž rozčarováním, i když s připočtením inflace to dnes nevypadá tak hrozně.

Název: Jurassic Park 3 
Premiéra: 18. července 2001 
Studio: Universal Pictures, Amblin Entertainment 
Režie: Joe Johnson 
Scénář: Peter Buchman, Alexander Payne, Jim Taylor 
Hudba: Don Davis (hlavní téma John Williams) 
Herci: Sam Neill, William H. Macy, Tea Leoni, Trevor Morgan, Alessandro Nivola 
Délka: 93 minut 
Tržby v USA: 181 milionů 
Celkové tržby: 368 milionů 
Tržby v USA (inflace): 260 milionů 
Rozpočet: 93 milionů  
Oskar: 0

Za týden čeká diváky čtvrté dobrodružství pod názvem Jurský svět. Ten měl ještě krkolomnější cestu na plátna, kdy se s jeho přípravou začalo ještě během dokončování třetího dílu. Spielberg už začal v té době pracovat s některými nápady, přestože scénář se začal psát Williamem Monahanem v roce 2000. První verzi dokončil o rok později s tím, že premiéra byla plánovaná na rok 2005. Scénář se neustále přepisoval, datum premiéry se posouvalo s čím dál šílenějšími nápady jako například genetické kombinování člověka a dinosaura. Na papíře to zní sice zajímavě, ale těžko říct, jak by to fungovalo ve filmu. Až v roce 2013 byl přijat Colin Trevorrow jako spoluscénárista a režisér s už naplánovaným datem premiéry na 12. června 2015.

Dějově film kopíruje skutečný odstup od prvního Jurského parku. Ten je nyní v plném provozu, jak si to představoval John Hammond. Práva vlastní Simon Masrani (Irrfan Kha, ředitel Masrani Corporation). Co vyvolalo poměrně slušnou odezvu z prvních ukázek, tak jsou vytrénovaní raptoři, o které se stará popuplární Chris Pratt jako Owen Grady. Novou atrakcí parku má být genetický kříženec hned několika druhů dravců (Gigantosaurus, Rugops, Majungasaurus a Carnotaurus) jménem Indominus Rex za účelem zvýšení návštěvnosti.

V dubnu 2014 Trevorrow potvrdil, že se počítá s dalšími díly jako novou sérií. Stejně jako jemu i některým hercům byla nabídnutá možnost se na pokračováních podílet (Pratt a Sy). Režisér nakonec vycouval s dalšího režírování jurské ságy, přesto zůstane zapojen nějakým způsobem do výroby. Jeho záměr je dostat dinosaury na pevninu, kdy by měli být využiti společnostmi jako nová forma zábavy. Ať už to dopadne jakkoli, tak 12. června se můžeme těšit na Jurský svět a uvidíme, zda konečně dostaneme slušnou dobrodružnou podívanou s dinosaury. Vždyť, kdy naposledy jsme je mohli vidět v kinech?

Název: Jurassic World 
Premiéra: 12. června 2015 
Studio: Universal Pictures, Amblin Entertainment, Legendary Pictures 
Režie: Colin Trevorrow 
Scénář: Rick Jaffa, Amanda Silver, Derek Connolly, Colin Trevorrow 
Hudba: Michael Giacchino 
Herci: Chris Pratt, Bryce Dallas Howard, Vincent D'Onofrio, B. D. Wong, Omar Sy, Nick Robinson 
Délka: 124 minut 
Tržby v USA: - 
Celkové tržby: -
Tržby v USA (inflace): -
Rozpočet: 150 - 180 milionů 
Oskar: -

Read more »

Země zítřka (Tomorrowland) - Michael Giacchino

Země zítřka je klasickou Disneyho vyprávěnkou s pozitivním nádechem dobrodružství a fantasie ve sci-fi kulisách. Škoda, že Brad Bird více nerozpracoval nápady, motivy a tajemství. Stačí si ale pod scénářem najít jméno Lindelof a všichni víme, odkud vítr vane. U něho musíme počítat s tím, že se nebude namáhat s vysvětlováním ani v budoucnu. Tím pozitivnějším na tomhle průměrném dílu je opět hudba Michaela Giacchina, který se letos může pochlubit vynikajícím soundtrackem k Jupiter Ascending. Je to pro něho už čtvrtá spolupráce s Bradem Birdem a v budoucnu tomu (teoreticky) nebude jinak u pokračování Úžasňákových.

Země zítřka nabízí čistě instrumentální hudbu, která je v odkazech dost podobná Williamsově tvorbě. Stejně jako tomu bylo například u Super 8. Samozřejmě nejde o vykrádání, ale o čistou inspirace a zvukové zabarvení. Giacchino se zdá jako skvělý nástupce právě Johna Williamse. Zde nabízí hned několik svých postupů – zábavně akční styl smíchaný s rozmarem a dětským nadšením. Soundtrack otevírá krátká skladba "A Story About the Future" shrnující animák Vzhůru do oblak svým jemným klavírem v úvodu až do vzrušujícího hlavního motivu ve druhé polovině skladby. "Prologue" nabízí hned v závěsu druhé téma pracující s nostalgií, aby se v dalších skladbách otočilo do temnější polohy. Třetí skladba a třetí motiv v "You've Piqued My Pin-trist", přičemž všechny spolu souvisejí jak melodicky, tak harmonicky. Nejspíše se jedná o tu nejkouzelnější skladbu na albu.

"Boat Wait, There's More!" přináší poslední z hlavních témat, které okrajově připomíná Poslední křížovou výpravu Johna Williamse v motivu pro Svatý grál, přesto si Giacchino ponechává svůj osobitý styl. Většina hudby na albu se točí podle daných témat a různě se prolínají mezi sebou doplněné o vedlejší motivy. Skladatel je schopný vložit motivy do jakéhokoli prostředí. Hravost, se kterou Giacchino pracuje je úchvatná a vypadá to, že letošní rok bude jeho. Země zítřka je další album, které by nemělo posluchače minout, o filmu se to říct nedá.

Vydavatel: Walt Disney Records

Datum vydání: 18. květen 2015

Složil: Michael Giacchino

Orchestr řídil: Tim Simonec

Nahrál:

Formát: CD

1. A Story About the Future (00:54)
2. A Prologue (01:30)
3. You've Piqued My Pin-trist (03:28)
4. Boat Wait, There's More! (01:09)
5. Edge of Tomorrowland (05:18)
6. Casey V Zeitgeist (01:23)
7. Home Wheat Home (00:43)
8. Pin-Ultimate Experience (04:54)
9. A Touching Tale (01:37)
10. World's Worst Shop Keepers (03:34)
11. Just Get in the Car (01:43)
12. Texting While Driving (00:48)
13. Frank Frank (01:18)
14. All House Assault (04:04)
15. People Mover and Shaker (05:27)
16. What an Eiffel! (06:57)
17. Welcome Back, Walker! (02:32)
18. Sphere and Loathing (02:22)
19. As the World Burns (04:25)
20. The Battle of Bridgeway (02:51)
21. The Hail Athena Pass (00:59)
22. Electric Dreams (04:41)
23. Pins of a Feather (05:19)
24. End Credits (05:28)

Celkový čas: 73:12

9/10

Read more »

Šílený Max: Zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road) - filmová recenze

Jsem rád, že má predikce už od prvního traileru na nového Maxe, že půjde o černého koně léta, se splnila. Bez studu a okolků se dá říci, že Miller ve své hlavě vyplodil skvělé pokračování hitu z konce sedmdesátek. Šílený Max se řadí mezi postapokalyptické snímky budoucnosti, které věští úpadek a degeneraci lidstva, kdy se bojuje o holé přežití za pomoci vysokooktanové káry. Dějově není nový Max nikterak složitý. Právě jeho přímočarost v pronásledování konvoje hlavním padouchem je velkým pozitivem filmu. Původní verze s mladým Gibsonem sázela na špinavou syrovost a jakousi realitu. Té se částečně drží i nejnovější část, která vedle vynikajícího Hardyho (Max) a Theron (Furiosa) nabízí podmanivý vizuál, který se jen tak nevidí hraničící s až komiksovým fetišem. Přesto jsou bouračky reálné, bolestivé a dynamické. Je potěšující, že někteří ještě dokáží natočit film s tolika nápady místo těžké rutiny, jenž sází jen na masivní reklamní kampaň. Po všech těch avengerech je to potěšující zjištění.

S otevřenou pusou jsem sledoval nekompromisní ztvárnění legendy jménem Šílený Max, kterou vyplodil sedmdesátiletý George Miller. Ten těžce ukazuje záda konkurenci a mnohem mladším filmařům svou dravostí. Se stejnou lehkostí si vytíral s mladší konkurencí Spielberg u Minority Report. Nečekejte od Maxe inteligentní podívanou pokládající filozofické otázky. Je to prostě koule trhající zábava sázející na fantastický vizuál, charakterní herce, jejichž postavy jsou lehce a přitom přesně načrtnuté. Záporák je správně démonický (masky!) a jeho odchod ze scény stylový jak se na takový film hodí. Nic není podceněno, nic není bráno na půl plynu. Jeden by si řekl, že dvě hodiny jízdy po poušti začnou nudit, ale opak je pravdou. Když už by se nuda dostavila, tak Miller změní jak filtry, tak tempo. Fantazii se meze nekladou. Vizuál budu obdivovat hlavně na blu-ray formátu. Tam půjde o skutečné žrádlo pro fajnšmekry.

Těžko se hledají chyby. Pokud bych měl být rejpal, tak snad jen hudba. Ve filmu působí stejně prazvláštně se svou elektronikou a perkusemi stejně jako je správně divný celý film. Bohužel na CD už to takové terno není a vesměs se jedná o neposlouchatelný mix všeho možného, kdy nechybí ani elektrické kytary (ve filmu opět skvělé). Junkie XL je v poslední době hodně obsazovaný na post skladatele a zde splnil jasné zadání. Na albu je s přehledem nejlepší skladbou strhující "Brothers in Arms". Sice mi částečně evokuje druhého Kapitána Ameriku Henryho Jackmana, ale kulervoucnost scény v kaňonu s motorkami to nezkazí, spíše naopak. Je s podivem, jak krásně a originálně se dají nasnímat bojové sekvence, aniž by to bylo nepřehledné s rychlým střihem, jak je dnes zvykem.

Šílený Max je zatím nejlepším filmem roku 2015. Připravte se na ujetou jízdu, kde prim hrají elektrické kytary, nabušená auta, hromada ujetostí a podivnosti pramenící z mutací a máte kandidáta na hit roku. Co záběr to umělecké pojetí. Snad to ocení i diváci, Max si to zaslouží všemi deseti. Takže šupem utíkejte do nejbližšího kina. Uděláte radost především sobě a možná i své drahé polovičce, i když je to spíše pánská jízda. Pokud se divíte, že po té chvále jsem nesáhl na maximální hodnocení, tak si bodík nechávám jako rezervu pro zbytek roku. Jeden nikdy neví.Benzínu zdar.

+ vizuál, akce, postavy, svět, nápady, 

- asi nic zásadního

9/10

Read more »

Ori and the Blind Forest - Gareth Coker

Není zvykem, aby studio jako Microsoft, produkovalo kvalitní nezávislé plošinovky, jejichž umělecký přínos je nezpochybnitelný. Jako příklad může sloužit podmanivá hra Ori and the Blind Forest, za jehož vývojem stojí Moon Studios. Dojemný příběh o ztraceném duchu Orim, jehož přijme za svou matku tvor ve stylu medvěda. Les, ve kterém žijí, je napaden zlem, Oriho „matka“ umírá a postavička je nucena vydat se na cestu, aby objevila, co za oním zlem stojí. Celá hra má v podstatě stejně jednoduchý děj jako vizuál, stejně odzkoušeně působí i hratelnost (pozor, hra není zrovna lehká), ale nenechte se zmást. Právě lety prověřené a fungující principy jsou tu spojeny do majestátního a dojemného celku, který v každém zanechá hlubokou stopu. Vše lahodí oku stejně jako srdci a právem je Ori hodnocen jako jedna z nejlepších her nejen na „nezávislé“ scéně. A úplně stejně se dá do nebes vychválit hudební doprovod, který se stane pro mnohé srdeční záležitostí.

O soundtrack se postaral britský skladatel Gareth Coker, jehož většina asi znát nebude a o to lepší zážitek z neočekávaného se nabízí. Věnuje se práci na menších filmech, jejichž kvalita je vesměs průměrná. Ori pro něho může znamenat tolik potřebný kariérní zlom. Mnoho zkušenějších a provařenějších jmen nemá na svém kontě tak úžasnou věc jako právě Coker s Orim. Zde dostal k dispozici mnoho jiných talentovaných muzikantů a každému z nich dal dostatečný prostor, což posluchače může jen těšit. Miluji fantazii, už samotné oznámení a předvedení hry ve mně vzbudilo velkou odezvu. Jsem tedy rád, že se konečně nedostavilo zklamání.

První a hlavní skladbou je "Ori, Lost In the Storm", kdy můžete slyšet vokál talentované zpěvačky Aeralie Brighton, jejíž hlasové podání hodně vychází z New Age tématiky kolem přírody - někomu může připomínat Avatara. Poeticky je skladba v celé své kráse dokonalá. Mistrovsky zvládnutá instrumentace nezklame ani na chvilku. Aeralie Brighton je jakýmsi duchovním průvodcem na albu, kdy se s jejím hlasem setkáme ještě několikrát, především v závěru, kdy se začne tempo jinak pomalejšího soundtracku zvyšovat. Podobný prostor dostává i Rachel Mellis na flétnu ve skladbách "Naru, Embracing the Light" nebo "Riding the Wind". Její zvukové polohy připomínají práci Hanse Zimmera, Johna Williamse či Johna Hornera na Japonské tématice.

Nemalým doplňkem na soundtracku je klavír, který se mnohdy stává stěžejním nástrojem. Tím se dostávám ke třetí skladbě, jenž přichází s prvním náznakem příchozí temnoty (Ori jde nasbírat plody, a když se vrátí, najde matku mrtvou – klavír 1:03). S tím přichází skladba "The Blinded Forest", která má zvuk osamělosti a smutku, kdy se Ori ponoří do objevování temného lesa. V tomto duchu se odehrává celý soundtrack. Překvapí jeho jemná plynulost, jemný mix a aranžmá, práce s motivy, stejně jako s emocemi, dynamikou a pestrostí. Není chvíle, kdy jsem se nudil a nebyl nadšen z objevování nových motivů a změn. V závěru vše graduje, zrychluje, ale zachovává si melodičnost a poetiku. Ori and the Blind Forest je hudebním překvapením roku. Skýtá vše – epičnost, sbory, intimitu, masivní zvuk, jehož podporuje plný orchestr. Doporučuji!

Vydavatel: Microsoft Studio Music

Datum vydání: 10. březen 2015

Složil: Gareth Coker

Orchestr řídil:

Nahrál:

Formát: Digital

1.	Ori, Lost In the Storm (feat. Aeralie Brighton)	1:08
2.	Naru, Embracing the Light (feat. Rachel Mellis)	1:24
3.	Calling Out	1:28
4.	The Blinded Forest	3:28
5.	Inspiriting	1:22
6.	First Steps Into Sunken Glades	4:34
7.	Finding Sein	1:45
8.	Up the Spirit Caverns Walls (feat. Tom Boyd)	5:36
9.	The Spirit Tree (feat. Aeralie Brighton)	1:48
10.	Kuro's Tale I - Her Rage	1:16
11.	Thornfelt Swamp (feat. Tom Boyd)	4:07
12.	Down the Moon Grotto	3:55
13.	The Ancestral Trees	1:48
14.	Gumo's Hideout	3:05
15.	Breaking Through the Trap	0:56
16.	Climbing the Ginso Tree	5:39
17.	Restoring the Light, Facing the Dark	2:28
18.	The Waters Cleansed (feat. Tom Boyd)	2:02
19.	Lost In the Misty Woods	4:45
20.	Home Of the Gumon	5:07
21.	Escaping the Ruins	2:19
22.	Kuro's Tale II - Her Pain	1:56
23.	Riding the Wind (feat. Rachel Mellis)	5:00
24.	Completing the Circle (feat. Rachel Mellis)	2:20
25.	Approaching the End (feat. Aeralie Brighton)	1:08
26.	Mount Horu	2:56
27.	Conundrum	1:22
28.	The Crumbling Path	2:27
29.	Racing the Lava	0:28
30.	Fleeing Kuro	3:48
31.	The Sacrifice (feat. Aeralie Brighton)	3:07
32.	Light of Nibel (feat. Aeralie Brighton)	4:19

Celkový čas: 88:51

10/10

Read more »

Noc v muzeu: Tajemství hrobky (Night at the Museum: Secret of the Tomb) - Alan Silvestri

Noc v muzeu nikdy díru do světa neudělala a šlo jen o diváckou jednohubku, kterou zůstala i ve třetím dějství. To samé se dá říct i samotném soundtracku. Ačkoli je Alan Silvestri excelentní skladatel, tak u této trilogie předvádí vyložený průměr už od jedničky. Třetí díl je ze všech hudebně nejpovedenější, i když jde vyloženě jen o silnou a doslovnou kopíraci jeho předešlých prací, k čemuž se postupně dostanu. Profesionálně tomu jde ale těžko něco vytknout. Orchestr řídí Silvestri s přehledem, celá nahrávka je melodická s dobrodružnějším pojetím založeným na hravosti střídající se s hlučnou akcí. Nohy tomu podráží právě a jedině jen vykradačka, kdy skladatel rezignoval na jakýkoli přínos filmové hudbě. Pokud bych byl přísnější, tak se dá soundtrack označit za složeninu Avengers, Kapitána Ameriky (1) a především Mumie se vrací, kdy si stačí přečíst mé recenze právě na tyto OST a budete ve světle. Už první skladba uhrane tímto výběrem „made in Silvestri“.

Z celého alba jde přesto příjemná atmosféra z nepochybné pohodovosti a to i přesto, že jde o jeden z posledních filmů slavného herce Robina Williamse. Nejspíš právě na něj odkazuje dojemná a krásná skladba „Teddy’s Goodbye“, která si ve své jemnosti nezadá s Gumpem. Právě ze závěru má člověk hned lepší pocit. Nevím kolik času měl Silvestri na vývoj svých myšlenek, ale jako celek to dokáže fungovat bez problému a fanoušci skladatele si mohou udělat další zářez. Přesto nemohu jít s hodnocením výše kvůli do očí (nebo spíše uší) bijící kopíraci starších děl díky čemuž je pochybná i práce s motivy.

Vydavatel: Varese Sarabande

Datum vydání: 15. prosince 2014

Složil: Alan Silvestri

Orchestr řídil:Alan Silvestri

Nahrál:The Hollywood Studio Symphony

Formát: CD

1.	The Ahkmnerah Expedition	3:34
2.	Performance Prep	2:02
3.	LOL	2:22
4.	The Grand Re-Opening	3:13
5.	The End Will Come	2:19
6.	Sneak And Greet	3:25
7.	Sir Lancelot	3:33
8.	Where Are Jed And Octavius?	2:50
9.	Main Hall	3:24
10.	Xiangliu	3:46
11.	Male Bonding	2:15
12.	The Legend Of The Tablet	3:11
13.	The Escher Fight	3:45
14.	Camelot	3:49
15.	The Quest	2:35
16.	Seeing Your Boy Become A Man	3:14
17.	Laaa Love	1:53
18.	A Farewell Kiss	2:40
19.	Teddy's Goodbye	3:02

Celkový čas: 56:52

6,5/10

Read more »

Tomb Raider 2013 - Jason Graves

Série Tomb Raider, s proslulou hrdinkou Larou Croft, se už delší dobu pohybovala na okraji zájmu fanoušků a diváků. Značka se vyčerpala a zároveň získala silnou konkurenci v podobě Uncharted. Obě série od sebe navzájem kopírují a obě kopíruji od Indiana Jonese a nejinak tomu bude i u Uncharted 4. Square Enix, majitel značky s Larou, se rozhodl o silný restart a přiblížení hrdinky dnešnímu publiku, kdy vše musí být temnější, akčnější a hloupější. Právě tento restart značky se může pochlubit nejen solidní hratelností a slušnou atmosférou, ale i zbytečnou přeplácaností v přežívání nej(h)různějších pádů anebo zbytečných gore efektů. Ačkoli jde o videohru, tak díky vážnému pojetí, působí nesmrtelnost často spíše komicky a ubírá na prožitku z jinak povedeného dílu. Kdyby vývojáři spíše dbali na méně je někdy více a nesnažili se zbytečně šroubovat Lařino dobrodružství do extrému.

Ke kladům se dá přičíst i hudba Jasona Gravese, který má zkušenosti s ponurou atmosférou už z hororové hry Dead Space. Právě jeho zkušenosti na hororové sérii od EA dokázal zužitkovat i zde a vedle temného a plíživého nebezpečí, kdy dokáže pracovat s minimalismem, se několikrát rozjede do akčnějších vod připomínající bombastický styl Hanse Zimmera se všemi klady i zápory. Pro Laru zvolil ve většině perkusní styl podpírající dobrodružnou notu. Dokonce dal dohromady nový nástroj vyrobený z oceli, skla a skleněného vlákna zanechávající specifický zvuk. Nástroj dal Tomb Raiderovi hudební identitu, jenž dílo prohlubuje a zároveň vytváří bohatě strukturovanou orchestrální instrumentaci.

Soundtrack začíná titulním motivem "Adventure Found Me", který se během hodiny a čtvrt objeví na albu ještě několikrát. "The Scavenger’s Den" nechá projevit v nezvyklém zabarvení zmiňovaný Gravesův nástroj při nervózním a strašidelným pojetí s častými perkusemi. Počáteční disharmonie se postupně přeline v akční melodii zakončenou klavírem. Škoda, že Graves často melodii utne dříve než je zdrávo a více si s nimi nehraje. Ve hře k tomu má dost prostoru. "The Exploring Island" splňuje klasický požadavek pro dobrodružnou hudbu pro džungli díky práci s bubny a mnoha dalšími bicími. Něco obdobného použil například Michael Giacchino v Lost nebo John Williams ve Ztraceném světě. "A Call For Help Me" svou konstrukcí patří k nejzajímavějším skladbám na albu. Dokáže být stejně tak emocionální jako vítězná, kdy Lara dosáhne vysílače. Působivá scéna.

Co by se dalo vytknout, tak poměrně silně nevyužitý hlavní motiv, který mohl být dominantněji rozpracovanější a dát Laře tvář i mimo obrazovku. S něčím takovým slavil úspěch Indiana Jones stejně jako Uncharted, který zvolil taky perkusní dominanci. Oba soundtracky lze v celkovém součtu postavit vyrovnaně vedle sebe, kdy každý má sílu v jiném aspektu. Instrumentační podoba a určitý stereotyp v orchestraci taky příliš nepotěší. Přesto na video herním poli se jedná rozhodně o nadprůměrné album, jenž by si měl každý fanoušek aspoň jednou poslechnout. Je za ním cítit velká práce a promyšlenost. Jde o hozenou rukavici pro Uncharted 4, který vyjde letošní rok na podzim stejně jako další Lara. Bitva to bude zajímavá jak na obrazovkách, tak na hudebních nosičích.

Vydavatel: Sumthing Else Music Works

Datum vydání: 5. března 2013

Složil: Jason Graves

Orchestr řídil:

Nahrál:

Formát: CD

1. Adventure Found Me
2. The Scavenger’s Den
3. Exploring The Island
4. First Blood
5. Reaching Roth
6. Infiltrating The Bunker
7. A Call For Help
8. Entering Himiko’s Tomb
9. The Descent
10. The One
11. The Scavenger’s Camp
12. Paying Respects
13. On The Beach
14. Secret of the Island
15. The Oni
16. Whitman’s Test
17. Scaling The Ziggurat
18. The Ritual
19. A Survivor Is Born
20. The Tomb Raider

Celkový čas: 74:55

8/10

Read more »