Top 5 - soundtracky roku 2014

Je tu začátek nového roku a to vybízí k různým žebříčkům vztahujícím se k vyhlášení nejlepších filmů, soundtracků apod. Ani zde tomu nebude jinak, takže si můžete udělat pohodlí a věnovat se četbě, kdy si jen zaškrtávejte jména svých oblíbenců. Věřte, že výběr to byl nelehký. I ze slabších filmů se díky hudbě dokázala vydolovat poměrně solidní podívaná (zdravím pana Nolana či Jacksona). Na některé se bohužel nedostalo (Jóhann Jóhannsson), tak snad příště. Nyní se tedy přesunu přímo k žebříčku.

5. Interstellar (Hans Zimmer)

Už mnoho toho bylo napsáno o tomto sci-fi Christophera Nolana, jenž bylo v našich končinách pomalu vyhlášeno filmem desetiletí, zatímco v zahraničí jeho přijetí provázel spíše zdvižené obočí. Nelze si nevšimnout, že u nás a na fanouškovském poli je jméno Nolan nekriticky zbožňováno. To samé lze říci i o Hansi Zimmerovi v hudebním světě. Ten už roky plodí jednu elektronickou rychlokvašku za druhou s cílem konečně urvat toho Oscara. Bohužel pro něj se stále nedaří, ačkoli právě nyní má poměrně slušnou šanci. Interstellar představuje to nejzajímavější a nejlepší s čím za hodně dlouhou dobu přišel. Ve filmu mu to občas hapruje v propojení s děním na plátně díky způsobu komponování, ale onen tah na branku mu na albu upřít prostě nejde. Pompézní varhanová óda si podmanila snad každého. Bylo by zajímavé pustit si film bez hudby, jen s dialogy. Asi by pak velká část pětihvězdičkářů nestačila valit bulvy, co to Nolan vyplodil (paralela s Anděli a démony?) a co dokázal zachránit právě Zimmer, i když za cenu otočeného volume na plný knedlík. K filmu mám mnoho výtek (scénář), ale k hudbě na CD se námitky hledají jen těžko. 9/10

4. Godzilla (Alexandre Desplat)

Alexandre Desplat nyní platí za jednoho z nejlepších skladatelů současnosti a po právu má na skříni hned několik důležitých ocenění. Loňský rok byl z jeho pohledu jedním z nejlepších vůbec, kdy dokázal pracovat hned s několika žánry a vždy uspěl. Přesto jsem vybral právě Godzillu, která představovala jakousi prvotinu pro Desplata co do temné bombastičnosti. Ačkoli má na kontě například závěrečného Pottera, tak se spíše soustředí na intimní filmařinu. Proto takové zaujetí nad jeho výběrem pro tento druh filmu. Godzillu dokázal přenést do nového tisíciletí s respektem pro originál a odkazu na něj stejně jako se svými vlastními nápady. 9/10

3. Zloba - Královna černé magie (Maleficent - James Newton Howard)

Pro posluchače další trefa do černého. James Newton Howard opět potvrdil svůj talent pro tento žánr. I přes ty roky, co je u filmové hudby, dokáže vytahovat krásné melodie jak na běžícím páse. Není mu cizí žádný žánr stejně jako časový pres, proto nemá nouzi o práci. Ve Zlobě se projevuje jeho cit a jemnost pro tematickou stránku a vykreslení fantaskního světa. Docela by mě zajímalo, co by tento talentovaný skladatel napsal pro velkolepou fantasy trilogii ve stylu Pána prstenů. 9/10

2. Hobit: Bitva pěti armád (The Hobbit: The Battle of the Five Armies - Howard Shore)

Nenáviděný a milovaný Hobit dokázal kontroverzí a rozpolceností zaplnit celý internet. Jeden z mála, který z tohoto projektu odešel jaksi nepošramocený, byl skladatel Howard Shore. Sice mám první dva díly opravdu rád a považuji je za to nejlepší v pohádkovém fantasy, tak ten třetí (v kinoverzi) je opravdu bídný a představuje spíše závěr dílu druhého a ještě k tomu tak dementně sestříhaný, že to nemá v takto velkém projektu obdoby. Osobně si myslím, že střižnu ovládalo studio stejně jako rozhodnutí o třech dílech, ale to už je fuk. Stalo se. Howard Shore z toho vymlátit prostě víc nemohl, takže přináší "jen" další epickou nálož plnou podmanivých melodií ze Středozemě. Co soundtrack odtrhuje od absolutna je jakási schematičnost a předvídatelnost, kdy prostě člověk ví, co přesně přijde (aha, nyní je tam Thorin – začne hrát jeho motiv, nyní Bilbo apod.). Zatímco Pán prstenů hudebně parádně plynul a melodie se přelévaly, tak nyní jsou jasně definovány začátky a konce a člověka to spíše vytrhává ze zážitku. Neočekávaná cesta dopadla ještě dobře, u dvojky to přišlo v náznacích ve filmu, tak nyní to křičí úplně. Škoda, protože samotný materiál je znova parádní. 9/10

1. Jak vycvičit draka 2 (How To Train Your Dragon 2 - John Powell)

O jedničce v žebříčku nebylo pochyb! John Powell dost možná složil nejlepší soundtrack, který kdy opustil Remote Control. Fantastická práce s orchestrem a citem pro tvorbu emocí na plátně i na CD, dala lidem nezapomenutelný zážitek, který dokáže strhnout stejným způsobem jako mnoho dnes už klasických soundtracků. Nebál bych se zařadit toto OST po bok takových skvostů jakými jsou například Barbar Conan nebo Pán prstenů. Pokud bych měl doporučit jen jedno CD z loňska, tak je to právě Jak vycvičit draka 2. Slibuji, že takovou skladbu jakou je "Toothless Found" z hlavy nedostanete. John Powell v životní formě! 10/10

Skladatel roku 2014: O prvenství se rve John Powell a Alexandre Desplat. Jeden přinesl hudebně totálně nabušený pokračování oblíbeného animáku a druhý měl hned tři kvalitativně vysoko hodnocené tituly (Grandhotel Budapešť, Imitation Game, Godzilla) u nichž vždy dokázal přednést něco jiného, nového.

 

John Powell

Read more »

The Imitation Game (Kód Enigmy) - Alexandre Desplat

Není pochyb o tom, že Alexandre Desplat je jedním z nejlepších skladatelů filmové hudby dneška. Především letošní rok je z jeho pohledu nesmírně silným, stačí se podívat například na Grandhotel Budapešť nebo nynější Kód Enigmy, ve kterém exceluje Benedict Cumberbatch jak geniální matematik Alan Turing, jenž se zasloužil o výrazné zkrácení druhé světové války. Není pochyb, že snímek bude černým koněm Akademie, jako tomu bylo před lety s Čistou duší. Tu nezmiňuji nadarmo, protože se natočí jen kolem vzorců, ale spojuje je i stejně zvolený hudební podkres. Není tajemstvím, že noty jsou vesměs zlomky a mají tak k matematice hodně blízko, proto se Desplat rozhodl pro klavír stejně, jako Horner v Čisté duši. Desplat je znám svým minimalistickým pojetím a než na epiku se zaměřuje na dramatičnost a emoce. Jednou z výjimek tvořila hudebně povedená Godzilla.

V Imitation Game (Kód Enigmy) se Desplat opět zaměřil čistě na osobní rovinu tvořenou především klavírem vytvářející určitý hořkosladký nádech. Dokáže zachytit ducha filmu ve velice krátkém rozsahu, kdy se ústřední motiv ve stejnojmenné skladbě stane pro některé synonymem pro genialitu. Klavírní virtuozita podepřená smyčci a občasným úderem zvonku dokáže vytvořit podmanivě melancholickou náladu stejně jako vzbudit nadšení. Občas sklouzne k elektronickému podkresu pro zobrazení stroje (Enigma), aby se následně vrátil k orchestru s tympanovým zvýrazněním. Nejen v této části jsem ale zaslechl poněkud velmi výraznou podobnost s Williamsovou Válkou světů.

Pokud vám tedy sedne minimalistická a přesto emotivní hudba, tak zde vedle nešáhnete. Je to klasický Desplat, takže jeho fanoušci přesně ví, co mohou čekat. Zbytek bude možná překvapen klavírním ostinatem, kolem něhož skladatel nabaluje většinu motivů, kterých není příliš. U tohoto druhu filmu se ale nedalo čekat něco víc. Přesto v mém žebříčku je pořád výš Čistá duše Jamese Hornera, která dokázala být údernější a jako celek zajímavější i přes svou neoriginálnost v rámci Hornerovy tvorby.

Vydavatel: Sony Classical

Datum vydání: 10. listopad 2014

Složil: Alexandre Desplat

Orchestr řídil: Alexandre Desplat

Nahrál: The London Symphony Orchestra

Formát: CD

1.	The Imitation Game	2:37
2.	Enigma	2:50
3.	Alan	2:57
4.	U-Boats	2:12
5.	Carrots and Peas	2:19
6.	Mission	1:36
7.	Crosswords	2:52
8.	Night Research	1:39
9.	Joan	1:45
10.	Alone with Numbers	2:58
11.	The Machine Christopher	1:57
12.	Running	3:01
13.	Christopher is Dead	2:27
14.	Decrypting	2:01
15.	A Different Equation	2:54
16.	Becoming a Spy	4:08
17.	The Apple	2:20
18.	Farewell to Christopher	2:41
19.	End of War	2:07
20.	Because of You	1:36
21.	Alan Turing's Legacy	1:56

Celkový čas: 50:53

8/10

Read more »

Godzilla (2014) - Alexandre Desplat

Po loňském kasovním výbuchu tu máme další kaiju snímek, jehož cílem je nastartovat tento žánr a není jim nikdo jiný než samotná zakladatelka Godzilla. Přerostlou ještěrku si vzal za cíl už v roce 1998 ničitel Roland Emmerich. Výsledek je všeobecně brán jako nepodařený, ač se některým scénám nedá upřít slušné zpracování i dnes. Režisér Monsters (Zakázaná zóna), Gareth Edwards, je svým způsobem začátečník a Godzilla je jeho prvním velkofilmem. Předtím se pohyboval v nezávislých vodách a to se odrazilo i do „nové“ podoby legendárního monstra. Právě tyto techniky převzaté s indie scény vytváří určitou kontroverznost v přijetí filmu běžným konzumentem. Godzilla nejde divákovi naproti jako klasický letní blockbuster. Neřídí se vyloženě šablonou. Edwards dávkuje vše postupně, aby to ke konci vygradovalo. Natáčet to Michael Bay, tak už od začátku do diváka sype hromadu výbuchů a přehlídku záplavy efektů. Když zde divák čeká první souboj, tak ho Edwards chytře utne a my ho poté sledujeme ze záznamu v televizi. U druhého náznaku kamera sleduje obyvatele utíkající do krytů a samotný souboj monster je až v pozadí všeho. Režisér chytře věděl, že třikrát to samé by diváka otravovalo a tak se vrhnul tímto směrem (čímž zároveň Warnerům ušetřil hromadu peněz). Celkově je film slušně vystavěn a díky očekáváním běžného diváka jsou tyto ozvláštňující prvky ignorovány. Režisér si v nezávislých vodách zvykl jít svým směrem, kde se nemusí ohlížet na masu, u filmu za 160 milionů dolarů je to poměrně překvapivé. Jen škoda, že opět dostáváme rutinní vztah otce a syna, kdy druhý jmenovaný není natolik charismatický, aby celý kolos utáhl. Stejně tak mohl mít režisér více odvahy a takový přivázaný pes by filmu dodal skutečnou intenzitu. Tak málo stačilo, jen nechat přivázaného psa při tsunami. Výtky by sem tam byly (např. Olsenová), ale celkově jsem byl velice spokojen a opět mě překvapilo, kolik lidí bez uvažování snímek odsoudilo. No nic, nyní rychle na Desplata.

U Alexandra Desplata platí překvapivé obsazení stejně jako pro samotného Edwardse. Desplat je znám pro svou elegantnost a spíše komornější či dramatická díla říkající si o Oskara. Pokud samozřejmě nepočítám Zlatý kompas nebo poslední dva Pottery. Soundtrack ke Godzille mi v kině připomenul Johna Williamse a několikrát jsem si při perfektním vystihnutí událostí na plátně říkal, že se nám tu právě rodí nový Williams. Tenhle hudební doprovod je úžasně atmosféricky skličující a bouřlivý zároveň. Není to o tom, že byste si (skvělé) ústřední téma ve skladbě „Godzilla!“ broukali, je to o náladě a pečlivě vytvořené orchestraci, kdy stěžejním se stávají různorodá bicí a dechové nástroje. Mnohé napadne případné přirovnání k Elliotu Goldenthalovi. „Power Plant“ je fantastická akční práce složená hned z několika kusů, v závěru doplněná o smutnou melodii. Překvapením může být chytré využití syntetizátoru v pozadí v „To Q Zone“. Klavírní úvod „Back to Janjira“ dává na srozuměnou, že emoce nejsou skladateli cizí, stejně jako odkaz k Japonsku skrze flétnu Šakuhači, se kterou má velkou zkušenost především James Horner. Dynamické perkuse (tympány) jsou součástí pomalu každé skladby. Instrumentační bohatost nahrazuje tématickou.

Godzilla hudebně exceluje. Sice Desplat s motivy šetří, ale excelentně je rozvádí do nekompromisně promyšleného díla, které připomíná některé části z Temného hvozdu ve druhém Hobitovi Howarda Shore. Právě proto bude toto dílo mainstream ignorovat. Poslech není jednoduchý a vyžaduje posluchačovu soustředěnost ve své promyšlenosti a neustálými změnami tempa, nástrojů a nálady celkově. Soundtrack je to tíživý, bouřlivý, divoký, skvěle vystavěný v každém fragmentů. Desplat dokazuje, že je nesmírně variabilní a dokáže skládat pro cokoli. Pokud u hudby rádi přemýšlíte a dáváte přednost komplexnějšímu poslechu, tak je nová Godzilla přesně pro Vás. Film je v tomhle poněkud kontroverznější a snaží se protnout dva směry – nezávislý a ten mainstreamový. Hudba sama o sobě se už dnes dá označit za jeden z nejlepších soundtracků roku a to nejsme ještě v polovině. Ještě, že Desplat viděl Monsters díky nimž kývnul na tuto spolupráci s Edwardsem.

Vydavatel: WaterTower Music

Datum vydání: 12. května 2014

Složil: Alexandre Desplat

Orchestr řídil: Alexandre Desplat

Nahrál: ---

Formát: CD/digital

1.	Godzilla!	2:08
2.	Inside The Mines	2:25
3.	The Power Plant	5:49
4.	To Q Zone	2:55
5.	Back to Janjira	5:59
6.	Muto Hatch	3:13
7.	In The Jungle	1:59
8.	The Wave	3:04
9.	Airport Attack	1:47
10.	Missing Spore	3:57
11.	Vegas Aftermath	3:22
12.	Ford Rescued	1:23
13.	Following Godzilla	2:01
14.	Golden Gate Chaos	2:51
15.	Let Them Fight	1:38
16.	Entering The Nest	3:01
17.	Two Against One	4:15
18.	Last Shot	1:58
19.	Godzilla's Victory	3:02
20.	Back To The Ocean	3:40

Celkový čas: 60:27

9,5/10

Read more »